Dokud nenavštívíte Kanárský ostrov Lanzarote, jméno César Manrique vám asi nic neřekne. Ale pokud se někdy na ostrov vydáte, nejen že o něm uslyšíte na každém kroku, ale jeho práci, o které jste doposud neměli ani tušení, si doslova zamilujete. César Manrique totiž vdechl Lanzarote duši a utvořil z něj tak nezapomenutelné místo, jak jej nyní známe.
Obsah článku
Kdo to byl César Manrique
César Manrique byl to umělec, architekt, sochař, malíř, urbanista a umělecký restaurátor. Narodil se na Lanzarote ve městě Arrecife v roce 1919. Ve svých počátcích hodně cestoval, dokonce několik let žil v USA, ale v roce 1966 se definitivně vrátil a usadil zpátky na Lanzarote.
Svůj ostrov miloval a po svém návratu se proto věnoval především urbanismu, snažil se o omezení turistického ruchu na ostrov, zasazoval se o využití tradiční architektury ostrova. Bílá barva stěn, zelené dveře, nevysoké budovy, citlivě zasazené do tmavé lávové krajiny. Dokonce prosadil na Lanzarote zákaz výstavby vysokých budov i nevzhledných billboardů.
Kromě staveb a architektury to byl ale i sochař a výtvarník. Jeho grafické návrhy, loga i obrazy. Dokonce i logo kanárské autopůjčovny Cicar navrhl César Manrique. A taky jeho kinetické (pohyblivé) sochy rozmístěné všude po ostrově jsou jeho dílem.
Každopádně, co z jeho děl na vás udělá největší dojem, jsou jeho doslova dechberoucí stavby. Ani by jsme je vlastně nemuseli zmiňovat, protože pokud na některou narazíte, rozhodně jeho dílo poznáte. Ale bývají často tak úžasně vnořené do krajiny, že se dají na první pohled přehlédnout. Takže které, že to jsou?
Restaurace El Diablo uprostřed národního parku Timanfaya
Tato kruhová a panoramatická budova připomínající létající talíř uprostřed sopečné krajiny bez života je ohromující už na pohled z dálky. Tato stavba není samostatným dílem Cesara Manriqua, ale vyprojektoval ji spolu s dalšími 3 známými architekty – Eduardo Cáceres, Jesús Soto & Luis Morales.
Budova restaurace El Diablo je hodna svému jménu a to jak svým vzhedem a polohou, ale i konkrétním místem na kterém stojí. Jen kousek pod jejími základy je totiž stále žhavá zem. Uprostřed restaurace je dokonce malé místo, kterému se říká Nádvoří smrti. U prostřed něj najdete studnu, nebo smíše magmatický komín, který slouží jako předváděcí gril pro restauraci. Na zhruba 10 metrů hluboké „studni totiž místní šéfkuchař griluje kuřata a steaky.
Dechberoucí panoramickou vyhlídku z jídelního prostoru pak už asi zmiňovat ani netřeba.
K restauraci El Diablo se dostanete pouze se zakoupením vstupu do národního parku Timanfaya. Je to jediná budova, které uvnitř této přírodní rezervace stojí.
Vila LagOmar
Při putování po stopách Césara Manriqueho na Lanzarote nesmíme vynechat dům Casa Lagomar. Toto místo bylo původně navržen pro jednoho britského developera a celý projekt je vybudován na místě bývalého lomu. A to nejen jako dům, který by byl chráněn vysokámi zdmi okolních skal, ale stavba je terasovitá a doslova zapuštěná do kamenných stěn.
Z venčí klasicky nenápadná stavba, uvnitř dechberoucí. Zahrada plná květin, několik bazánů s potůčky a vodotrysky, nespočet vyhlídek a teras, připadáte si tady doslova jako v nějaké pohádce. Toulání se po labyrintu chodeb a nacházení dalších a dalších romantických zákoutí vás přenese někam do jiné reality. Jídelna s panoramatickým výhledem, tajemná karetní místnost nebo dokonce soukromý (funkční) bar v jeskyni je jen zlomek toho, co tady uvidíte.
S domem je pak spjata i legenda o slavném hollywoodském herci Omaru Shariffovi, který na Lanzarote kdysi natáčel film Tajemný ostrov. Jednou navštívil tenhle dům, okamžitě se do něj zamiloval a koupil ho. Původní, tenkrát téměř zkrachovalý developer, znal Sharifovu vášeň pro karetní hry a využil ji. Pozval ho na partičku bridže. Sharif výzvu přijal, a dokonce v zápalu hry vsadil celý nově nabytý dům. Neuvědomil si však, že jeho soupeř je profesionálním hráčem, a dům bohužel prohrál.
Kaktusová zahrada
Kaktusová zahrada je posledním počinem Césara Manriqueho na území Lanzarote a souhrnem estetických zásad, kterými se řídil ve svých dílech veřejného umění začleněných do krajiny.
Projekt na kaktusové zahrady se začal rýsovat v šedesátých letech, ale slavnostně otevřena byla až v roce 1990. Na místě jsou zřejmé hned dvě typické podmínky v Manriqueho výběru prostor: krajinná hodnota a možnost rehabilitace znehodnoceného místa. Umělec si vybral starý kamenný lom ve městě Guatiza přeměněný na nevzhlednou skládku a přestavěl jej na nádherné místo plné mnohdy kvetoucích kaktusů a opuncií.
To že, projiždíte kolem Kaktusové zahrady vám musí napovědět nějaký symbol, jak je zvykem z jiných Manriqových děl. A tím je v tomto případě malý větrný mlýn stojící na vrcholku bývalého lomu a obrovský kovaný kaktus umístěný před vstupem do zahrady. Uspořádání vstupu a pokladny u brány zamezují byť jen částečnému výhledu do nitra zahrady. Takže jak jimi nakonec projdete, objeví se před vámi zahrada v celé své kráse, tzv. „wow efekt“.
Téměř kruhová struktura zahrady připomíná antická divadla. Kaktusy jsou zasazeny na terasách v zůzných výškách. Stovky druhů rostlin pak nabízejí návštěvníkům nepřebernou rozmanitost tvarů a barev. Jsou vysázeny nejen na terásách a i kolem skalních stěn, jezírek či vodopádů. Kromě rostlin a již zmíněného mlýna tady najdete i obchod se suvenýry a další Manriqueho nápaditou restauraci.
Jeskyně Jameos del Agua
Místo bylo první centrum umění, kultury a cestovního ruchu, které César Manrique na ostrově založil. A také jeden z příkladů harmonie mezi přírodou a umění. Umělec využil část sopečného tunelu pro vytvoření přírodního hlediště mimořádné krásy. Vedle něj je pak vybudována zahrada palmových stromů s umělým jezerem a muzeum „Casa de los Volcanes“ (jedno z nejdůležitějších výzkumných center na světě).
Velkolepý geologický prostor Jameos del Agua byl známým místem, ale než se jej Manrique ujal, byl opuštěný a zchátralý. Nyní je tonto prostor neskutečným místem nenápadně schovaným v zemi. Najdete tady koncertní sál, jezero s endemickými druhy slepých krabů, velký bazén se mohutným spirálovým schodištěm vedoucím do restaurace a Domu sopek. Nechybí oslepující bílá barva na pozadí sopečné masy doplněná množstvím zelených rostlin.
Městečko s muzeem Casa del Campesino
Casa del Campesino se nachází prakticky v geografickém středu ostrova, mezi městy Mozaga a San Bartolomé, a je obklopeno různými druhy zemědělské půdy. Místo je tak citlivě zasazené do krajiny, že pokud o něm nevíte, lehce jej minete. Napoví vám kruhový objezd s obrovskou bílou skulpturou vytvořenou Césarem Manriquem uprostřed. Výstavba celého komplexu vlastně začala právě touto velkou sochou „Fecundity“, i když toto dílo je záměrně izolováno od zbytku komplexu.
Uměle vytvořeném městečku Casa del Campesino pak najdeme ukázku vzorového lidového bydlení na Lanzarote, který Manrique tolik zaujal, zářící bílé stavby se zelenými doplňky na pozadí temné lávové krajiny. Celé centrum je koncipováno také jako muzeum věnované zemědělskému životu na Lanzarote. Najdete tady výstavní prostory a dílny keramiky, vyšívání, tesařství, zemědělských nástrojů a domácích potřeb. Kromě muzea se tady nachází také obchůdky a restaurace, z nichž jedna je umístěna doslova v zemi.
Toto je jedno z mála míst vytvořené Césarem Manriquem, které můžete navštívit zdarma.
Co vidět na Lanzarote zdarma? >>
Vyhlídka Mirador del Rio
Místo byl jedním z projektů vytvořeným za účelem přilákání turistů na ostrov, na kterém ale César Manrique nepracoval sám, ale v týmu s Eduardem Cácerese a Jesúsem Sotou. Mirador del Río se nachází na okraji strmých útesů severní části masivu Famara. Samotná stavba pak není jen krytou vyhlídkou, ale jedná se o restauraci a kavárnu.
Vyhlídka Mirador del Rio je půlkruhová stavba zapuštěná do hory, která stoupá několika úrovněmi a má texturu kamene jako nejvýraznější barevnou notu. Navržená stavba směřuje výhledem k nedaleké sopce Corona. Panoramatický výhled z těchto míst získáte i na svahy Risco de Famara a souostroví Chinijo, které tvoří ostrovy La Graciosa, Montaña Clara, Alegranza a Roque del Este.
Nadace Césara Manriqua
Tento dům si architekt nechal postavit v roce 1968 a žil v něm až do roku 1988. Tato stavba je jako zázrak, dech beroucí podívaná, stačí jen ponořit se do atmosféry. V jedinečném domě je využit přírodní útvar z pěti vulkanických bublin na lávovém poli, každá místnost má svou specifiku, uvidíte tady i originální obrazy umělce. Součástí domu je velká kaktusová zahrada, jezírko, veškerý materiál poskytla příroda, zejména černý sopečný kámen kontrastující s bílými stěnami.
Místo nyní slouží jako sídlo nadačního fondu a je otevřené pro prohlídky veřejnosti.
Poslední dům Césara Manriqua (Palm House)
Poslední dům, který César Manrique postavil a ve kterém bydlel, se nachází v krásném palmovém háji v malebné vesničce Haria. Jedná se o zrekonstruovaný zchátralý statek na zemědělské půdě, kterou César koupil v sedmdesátých letech. V tomto domě pak žil až do své smrti v roce 1992.
V roce 2013 byl dům zpřístupněn veřejnosti jako domov a muzeum. Návštěvníkům je umožněn pohled do pokojů a ateliéru, kde malíř v posledních letech svého života pracoval a žil. Bujný život rostlin uvnitř i venku tady vytváří poklidnou a příjemnou atmosféru, vše je doplněno ručně vyráběnými uměleckými předměty, tak jak jsme na to u Césara Manriqua zvyklí.
Ateliér umělce je pak v samostatné budově. Tady Manrique denně maloval, obklopený oleji, stoly zatíženými kresbami, stojany a nedokončenými obrazy. Místo bylo zakonzervováno tak, jak jej opustil, když zemřel.
Další místa mimo Lanzarote navržené Césarem Manriquem
César sice miloval Lanzarote a jeho vliv je tady cítit na každém kroku, ale nezanevřel ani na ostatní Kanárské ostrovy. Takže pokud vás Manriqueho umělecká činnost nadchnula, nemusíte hned mířit na Lanzarote. Na Tenerife zkuste třeba Lago Martianez – koupaliště s nekolika bazény, vodopády, jeskyněni a dalšími důmyslnými prvky v Puertu de la Cruz. Nebo můžete navštívit některou z výhlídek navržených Manriquem na dalších ostrovech – Mirador de Morro Velosa na Fuerteventuře, El Palmarejo na La Gomera a Mirador de La Peña na ostrově El Hierro .